jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Jack Brabham
 
Historie - Martin Lučný - 29.5.2014

 
Jack Brabham

Jack Brabham

Jako první získal titul mistra světa ve voze s motorem vzadu, jako první získal oba tituly ve voze vlastní konstrukce a zůstane jediným pilotem, kterému se to podařilo. Jack Brabham žil pro F1, jakmile však poznal, že na tento sport už nestačí, jednoduše se sbalil a ukončil svou závodní kariéru.

John Arthur Brabham se narodil 2. dubna 1926 v Hurtsville nedaleko Sydney. Jeho otec byl obchodník se zeleninou. Jacka však zelenina přílš nebrala, raději se vrtal v otcových dodávkách a ještě raději s nimi jezdil, aniž by měl řidičák. Jeho nadání ho vedlo do technické školy, avšak učení ho příliš nebavilo, a tak ji v patnácti opustil a začal pracovat v dílně, kde opravoval motorky a upravoval auta. V 18 letech nastoupil do Australského královského letectva, kde se chtěl stát pilotem. Pro nedostaek mechaniků byl však zařazen právě na tento post. V roce 1946 byl propuštěn ze služby a jeho strýc mu postavil dílnu, kde opět upravoval a opravoval závodní, ale i civilní vozy a motocykly.

O pět let později se oženil a se svou ženou Betty měl dva syny, Garyho a Davida. V tomto roce se Jack dostává i na závodní tratě. Nejdřív pouze staví kamarádovi závodní stroje na „dirt track“. Poté co to jeho přítele přestává bavit, usedá sám za volant a stává se pravidelným vítězem těchto závodů. V třídě Midget slaví čtyři tituly po sobě a v roce 1953 přidává i titul v závodech do vrchu s vozem Cooper-Bristol. O dva roky později odjíždí do Velké Británie, aby zjistil, jak se závodí v Evropě. Zde se setkává s Charlesem a Johnem Cooperovými. Velmi brzy navázali přátelství a právě toto přátelství pohánělo malou společnost Cooper Car Company.

V F1 toho Cooper zatím mnoho nedosáhl. Jack přesvědčil Coopery, že bude lepší zkusit dát motor dozadu, v hlavě měl už šasi pro tuto konstrukci. Dosavadní monopost Cooper T23 působil archaicky, a proto Brabhamova kapotovaná konstrukce T40 způsobila menší poprask. Pilotoval ji sám Jack Brabham. Bohužel pro poruchu motoru musel odstoupit. Jeho debut v F1 byl tedy neuspěšný. V roce 1956 si koupil Maserati 250F, aby poznal, jak se řídí monopost s motorem vpředu. Po čtyřech kolech musel odstoupit, avšak v trénincích i samotném závodě poznal, že tohle už nemá budoucnost a spolu s konstruktérem Maddockem postavil pro sezonu 1957 vůz T43. V této sezoně už Jack pravidelně usedal do kokpitu.

Jack startoval čtyřikrát, ani jednou nebodoval, přesto však dokázal, že vozy s motorem vzadu jsou konkurenceschopné. To koneckonců potvrdil Striling Moss o rok později s vozem Cooper T 45, kdy jako první slavil s touto koncepcí vítězství. To Jackovi se dařilo se stejným vozem méně, avšak získal své první body za čtvrté místo v GP Argentiny. Sezona 1959 však měla patřit tichému a na slovo skoupému Australanovi.

Jack Brabham vodil vůz Cooper T 51 s motorem Climax. Svou triumfální jízdu začal v Monaku, kdy po startu ze z třetího místa vyčkával, až Behra utaví své těžkotonážní Ferrari D246, a pak si to rozdal se Stirlingem Mossem (BRM) o vítězství, bohužel Brita dvacet kol před cílem vyřadila z boje převodovka. Jack se tak mohl radovat poprvé z vítězství. A nebylo jediné. Po druhém místě v Zandvoortu a třetím v Remeši, ovládl stylem start cíl závod v Aintree. O vedení v šampionátu nepřišel ani po dvou odpadnutích. A když v Monze dojel na třetím místě mohli se u Cooperu radovat ze zisku Poháru konstruktérů. Jack však titul ještě jistý neměl. O něm rozhodla Australanova houževnatost na Sebringu. Jack se brzy ujal vedení a mířil v poklidu za titulem, ovšem půl kilometru před cílem mu došlo palivo a musel svůj vůz dotlačit. Jeho největší konkurent Brooks se kolem něj prohnal a dojel na třetím místě. Ovšem Jack svůj vůz dotlačil na místě čtvrtém se ztrátou téměř pěti minut na vítězného McLarena. Čtvrté místo k zisku titulu stačilo a Jack mohl začít slavit. O rok později byl průběh sezony jednoznačný a více než na trati se málomluvný Jack zapotil s novináři.

Začátek sezony sice nebyl nejvydařenější, když ho v GP Argentiny vyřadila převodovka a z GP Monaka byl pro předčasný start diskvalifikován, ovšem pak se Jack rozjel a ovládl pět GP v řadě! Do toho získal tři pole-position, a  krom Argentiny nikdy nestál na startovním roštu hůř než třetí. Poslední GP sezony v Riverside dojel na čtvrtém místě, ovšem o titulu bylo rozhodnuto už v předchozím závodě. Pro sezonu 1961 byla změněna technická pravidla, kdy týmy mohly nasadit motor pouze o objemu 1,5 litru. To postihlo zejména týmy z ostrovů, Cooper nevyjímaje.

Jack se v sezoně trápil, nezískal ani jedno pódium, navíc byl nespokojen s technickou nedokonalostí vozů T55 a T58, které neustále trápily poruchy. Proto se rozhodl vozy upravovat sám, bez ohledu na tým. Založil také vlastní společnost Motor Racing Development a zde začal konstruovat vozy kategorie Junior. To se příliš nelíbilo Johnovi Cooperovi, a proto Brabham na konci sezony z týmu odešel, aby na začátku roku představil světu F1 svůj vlastní tým. Dřívější společnost Motor Racing Development přejmenoval na Brabham Racing Organisation. Spolu se svým kamarádem Ronem Tauranacem nejdřív zakoupil vozy Lotus 24, aby stihl sezonu celou, ke konci sezony už představili svou první vlastní konstrukci BT 3 (Brabham – Tauranac).

A jak se Jackovi dařilo? S Lotusem to slavné nebylo - jedno páté a jedno šesté místo, ovšem se svým vlastním vozem dokázal dojet dvakrát čtvrtý (Watkins Glen a East London). Bylo to poprvé, kdy majitel týmu, pilot a konstruktér v jedné osobě dokázal vybojovat první body pro svůj tým.V této sezoně ještě jezdil Jack sám, pro sezonu následující přibral do týmu Dana Gurneye.

I tuto sezonu Jack zahájil s Lotusem, tentokrát s typem 25, pro poruchu však cíl neviděl. To se opakovalo i ve druhém závodě, kdy nastoupil s loňským BT 3. Ve třetí GP už nasadil nový monopost  BT 7, a i když opět cíl nespatřil, výsledky se průběhem sezony lepšily. Čtrvté místo v GP Francie toho bylo důkazem, v Monze byl pátý a ve Watkins Glenu opět čtvrtý. Vrchol přišel v Mexiku, kdy dokázal dojet druhý. Sezonu zakončil havárií v GP Jižní Afriky, kde jeho týmový kolega dokázal zopakovat jeho úspěch z Mexika a vybojoval druhé místo. Celkem oba jezdci nasbírali 28 bodů a tým ve své druhé sezoně získal v Poháru konstruktérů skvělé třetí místo, lepší byl pouze Lotus a BRM.

V sezoně 1964 Jack opět vystoupal na pódium, když dojel dvakrát třetí, ovšem největšího úspěchu dosáhl jeho kolega Gurney, který se v GP Francie a Mexika radoval z vítězství. I přes neustálé problémy se spolehlivostí týmu patřilo čtvrté místo a Jack ukázal, že i malý tým může bojovat se špičkou startovního pole. To potvrdil rok 1965, kdy se sice Jackovi vůbec nedařilo, zato Dan Gurney od poloviny sezony neskončil hůře než třetí a nebýt poruchovosti monopostu zkraje sezony, mohl Dan bojovat o titul. Jack se dokonce vzdal startu v GP Velké Británie, jen aby mohl Dan závodit. Tým Brabham se opět vrátil na třetí místo v šampionátu. Tým však opustil Dan Gurney, který po vzoru Brabhamu založil svou vlastní stáj s vlastní konstrukcí. Eagle však nebyl úspěšný projekt. Lépe dopadla snaha Bruce McLarena. Ale zpět k Jackovi.

Pro sezonu 1966 došlo ke změně technických pravidel, motory měly mít objem tří litrů a vozu mohly mít minimálně 500 kg. Jack odmítl motory jako Ford Cosworth, BRM či Maserati. Raději odjel do Austrálie přesvědčit konstruktéry firmy Repco, aby mu pro tým poskytli nový osmiválec. Novináři si jeho odjezd vyložili jako nabírání sil pro nadcházející sezonu a vtipkovali na Jackův účet. Pravda, v roce 1966 bylo Jackovi čtyřicet, navíc ho v minulých letech Gurney většinou porážel, přesto nadcházející sezona ukázala, že „Black Jack“, jak se mu říkalo, do starého železa rozhodně nepatří. Do týmu přibral Novozélanďana Dennyho Hulmeho.

Vůz BT 19 byl skvělým monopostem a Jack s ním, po lapáliích v Monaku (převodovka), začal drtit konkurenci. V GP Belgie dojel čtvrtý, ovšem pak přišla śňůra čtyř vítězství v řadě, která rozhodla o tom, že Jack Brabham získal titul mistra světa ve voze svého týmu. Rozhodlo se sice až na Monze, kde Jack nedojel, avšak jeho náskok byl dostatečný. V USA opět nedojel, ale Deny Hulme třetím místem zajistil Pohár konstruktérů. 

Sezoně 1967 kraloval opět tým Brabham. A to doslova. O titulu se rozhodovalo pouze mezi Denny Hulmem a Jackem Brabhamem. Jack měl slabší úvod sezony a ten rozhodl. Jack sice považoval rozhodující závod na Monze, kdy nedokázal překonat vítězného Surteese (Hulme nebodoval), ale z prvních třech závodů Hulme získal 16 bodů, kdežto Brabham jen sedm. Titul tak získal Denny Hulme s pětibodovým náskokem na svého šéfa. Brabham opět opanoval i Pohár konstruktérů. Odchod Dennyho Hulmeho do McLarenu novináři považovali za vyhazov od Brabhama za to, že jej Novozélanďan porazil. Jack se jim však vysmál. Už s Gurneym vycházel skvěle stejně tak s Hulmem. Sám neuznával pojem pilot číslo dvě. Novinářům na dotěrné otázky odpověděl: „Titul si Denny zaslouží, protože mě dokázal porazit na trati, a nikdy by mě nenapadlo jej brzdit, abych ho mohl předjet. Myslíte, že bych měl z takového vítězství radost? To, že Denny odchází, mě zaskočilo, ale McLaren je krajan a navíc jsou jeho vozy konkureceschopné, i tam může dosáhnout skvělých výsledků.“ Odchod Hulma Brabhama opravdu zaskočil, od roku 1968 se chtěl spíše věnovat řízení týmu a najmout dalšího pilota. V sezoně 1968 tak musel opět usednout do kokpitu. Kolegou mu byl mladík Jochen Rindt.

Sezona 1968 byla velkým propadákem stáje. BT 26 se vůbec nepodařil, vůz neustále stíhaly technické problémy, Jack bodoval jen jednou, Rindt dvakrát. Ani jeden nedosáhl na pódium. Rakušan po této nepodařené sezoně odešel. V sezoně 1969 už Jack nasadil vylepšený BT26 A s motorem Ford Cosworth a stejně jako ostatní i Jack experimentoval s přítlačnými plochami trčícími vysoko nad vozem. Místo Rindta dal druhou sedačku Jacky Ickxovi. Belgičan byl tahounem týmu. V Jižní Africe Jack sice získal pole-position, ale v závodě mu právě vysoké křídlo prasklo a vůz skončil ve svodidlech. V sezoně jej provázely těžkosti, od poruch až po zranění, kvůli kterému musel vynechat závod ve Francii. Až v posledních třech závodech dokázal pořádně zabojovat. V Kanadě dojel druhý, v USA čtvrtý a v Mexiku mu patřilo třetí místo. Jacky Ickx však v sezoně zářil, jako jediný držel jakž takž krok se Stewartem a vybojoval titul vicemistra. Druhé místo patřilo i týmu v Poháru konstruktérů. Po této sezoně chtěl Jack doopravdy skončit, bohužel na poslední chvíli se dověděl o tom, že se Ickx za jeho zády dohodl na přestupu k Ferrari, tak Jackovi nezbylo, než usednout do kokpitu i v roce 1970.

Jack v této pro něj smolné sezoně startoval v týmu sám. Začal sice vítězstvím v Jižní Africe, avšak pak se mu začala lepit smůla na paty. V GP Španělska mu odešel motor, v Monaku dlouho vedl, v poslední zatáčce posledního kola však uklouzl a zapíchl se do kandelábru a o jisté vítězství jej obral Rindt. Podobná smůla ho postihla v Silverstonu, kde si jel pro jisté vítězství, tentokrát mu však došlo palivo, vůz sice do cíle dotlačil, ale na druhém místě za Rindtem. Jack to bral s nadhledem, a když mu Rindt po závodě poslal basu piv, jen suše odpověděl, že by raději sud s palivem. Po zbytek sezony se Jack trápil s technikou, a tak lze čtvrté místo v šampionátu brát jako úspěch. Už před posledním závodem Mexiku se svět F1 dověděl, že Jack Brabham končí. A nejen jako pilot, ale i jako majitel týmu Brabham. Dost tomu pomohla i vážná havárie na Zandvoortu při testech, při které se jeho vůz několikrát převrátil a smrt jeho bývalého zaměstnance Jochena Rindta v Monze. Na konci roku přenechal tým Ronu Tauranacovi a odjel do rodné Austrálie.

Tam zakoupil farmu, ke které časem přidal i leteckou školu a firmu na opravu letadel. O milovaný sport se zajímal dále, dění v něm však sledoval zpovzdálí. Nijak nelitoval pozdějšího rozhodnutí Rona Tauranaca, který tým prodal Berniemu Ecclestonovi. V roce 1978 dostal od královny Alžběty Řád britského impéria a titul sir. Býval pravidelným účastníkem veteránských závodů a dalších podniků, kde se scházeli piloti jeho doby. Tahle setkání si vyloženě užíval. Své syny Garyho a Davida podporoval v jejich kariérách a oba to dotáhli i do F1. Gary zkusil štěstí v týmu Life, jenže do dvou GP se nedokázal kvalifikovat. Není divu Life byl naprosto nekonkureschopný vehikl. To David měl větší štěstí. Svou kariéru startoval v Brabhamu (!), bohužel tým už skomíral na úbytě a na výsledcích to bylo znát. O čtyři roky později dostal šanci v nešťastném Simteku (podíl v týmu vlastnil i Jack Brabham), na konci sezony však po Ratzenbergově smrti z F1 nadobro odešel a zkusil štěstí v Le Mans, kde se mu dařilo daleko lépe. A Jack? Ten se po fiasku se Simtekem z F1 defitivně rozloučil a trávil svůj čas v ústraní na své farmě v Robině.

A právě odsud přišla 19. května smutná zpráva, že sir Jack Brabham zemřel po dlouhodobých zdravotních potížích s játry a ledvinami ve věku 88 let. Jeho jméno však bude navždy spjato s tím, co dokázal: třikrát triumfoval v šampionátu F1, z toho jednou dokázal šampionát ovládnout se svým vlastním vozem.

Jack Arthur Brabham v číslech:

Narozen 2. dubna 1926 v Hurtsvillu (Austrálie)
Zemřel 19. května 2014 v Robině (Austrálie)
První závod: 16 června 1955, Aintree, Velká Británie, (nedojel)
Počet odjetých GP: 123 (3x nestartoval)
První vítězství:  10. května 1959, Monako
Největší úspěchy: Titul mistra světa v letech 1959, 1960 a 1966, titul vicemistra  v roce 1967
Počet vítězství:  14
Počet pole-position: 13
Počet nejrychlejších kol: 12
Počet pódií: 31
Získané body:  261
Týmy: Cooper, Brabham
Ve vedení závodu odjel  825 kol a 4 540 kilometrů....

 
 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný článek
Nenalezen žádný komentář.
Hamilton zase blíž k získání titulu (Poznámky k Velké ceně Ruska)Lewis Hamilton vyhrál Velkou cenu Ruska v Soči a výrazně se přiblížil k získání pátého titulu mistra světa. Pomohl mu příkaz týmu Mercedes, aby si Hamilton a Valtteri Bottas v polovině závodu vyměnili pozice. Hamilton teď vede před Sebastianem Vettelem o 50 bodů. K získání titulu mu stačí, když ve zbývajících závodech dojede do cíle jako druhý.
09:31, 21.10.
19:33, 20.10.
23:06, 19.10.
20:32, 19.10.
21:03, 18.10.
08:58, 07.10.
10:09, 06.10.
05:00, 06.10.
09:46, 05.10.
09:43, 05.10.
22:26, 01.10.
14:48, 30.09.
23:00, 29.09.
16:24, 29.09.
11:30, 29.09.
16:25, 28.09.
14:02, 28.09.
22:02, 27.09.
16:08, 16.09.
20:03, 15.09.
13:24, 15.09.
16:58, 14.09.
13:27, 14.09.
20:50, 13.09.
22:49, 12.09.
23:19, 11.09.
21:22, 03.09.
22:23, 02.09.
16:44, 02.09.
17:04, 01.09.
Lotus - launch Ferrari - launchJosef Král testuje F1 HRT v Abu Dhabi
Představení VJM02 VJM02 - první výjezdPrezentace McLarenu 2009
TF109 Ferrari F60GP Monaka - pátek