jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Johnny Herbert slaví 50!
 
Historie - Martin Lučný - 25.6.2014

 
Johnny Herbert slaví 50!

Johnny Herbert slaví 50!

Jako malý byl hodně plachý, rodiče se jej snažilli z jeho ulity vytáhnout čímkoliv. Po několika sportech zkusili i motokáry. Sami jistě netušili, že tím nastartovali kariéru budoucího pilota F1. Nezastavilo ho ani těžké zranění v počátcích jeho kariéry.

John Paul Herbert se narodil 25. června v Brentwoodu (hrabství Essex) roku 1964. V deseti letech ho rodiče Bob a Jane zapsali do závodní školy, aniž by čekali že se Johnny nějak „chytne“. Po pár závodech však bylo jasné, že tohle je pro Johnnyho to pravé  Oba rodiče ho v jeho zábavě plně podporovali a pokud mohli, jezdili na všechny jeho závody. Zpočátku sice nemá výsledky, ale časem se zlepšuje, až v roce 1978 vyhrává juniorský titul Velké Británie. V roce 1979 a 1982 vyhrává seniorský titul v kategorii 135cc. V roce 1983 vstoupil do britské Formule Ford a jeho kariéra začala strmě stoupat. V letech 1983 až 1985 patřil ke špičce v této sérii a po vítězství v závodě Formula Ford Festival na Brands Hatch v roce 1985 se stěhoval do Formule 3. S týmem Rowe Racing hned zazářil, když dojel na Brands Hatch třetí. V sezoně 1987 vstoupil do týmu Eddieho Jordana a celou sezonu naprosto ovládl. Jako odměnu za vítězství v šampionátu dostal možnost testovat s týmem Benetton. Jeho výkon v testech velmi kladně ohodnotil Thierry Boutsen i Nigel Mansell. Benetton byl Johnnym tak nadšen, že si ho vzal na testy do Imoly a Jerezu. Po těchto zkušenostech vstoupil roku 1988 spolu s Jordanem do Formule 3000. Hned první závod v Jerezu vyhrál, pak se vše začalo kazit. Nejdřív havaroval s Gregorem Foitekem ve Vallelunze. Kvůli této nehodě musel vynechat další závod v Pau. V dalších závodech se začal pomalu vracet na špičku, v srpnu dokonce testoval s Lotusem v Monze nové pneu do F1 a jeho časy byly lepší než časy Nelsona Piqueta. Pak však přišel osudný závod F3000 v Brands Hatch. Hned v prvním kole na jednom z horizontů Herbetův vůz ztratil přítlak a v plné rychlosti vletěl do svodidel, vůz se odrazil zpět na trať, kde do trosek a jeho vozu vjelo dalších deset monopostů. Byla to jedna z největší havárií této série. Ač to ze záběrů nevypadalo Johnny dopadl nejhůře, měl zlomené obě nohy a roztříštěné kotníky. Lékaři původně chtěli jeho nohy amputovat, ale naštěstí se je rozhodli zachránit. I tak připravovali Johnyho na to, že se do závodního vozu už nikdy neposadí. Johnny však ihned, jak to bylo možné, nastoupil na těžké rehabilitační cvičení a po sedmi měsících od těžké nehody seděl opět v kokpitu! A ne v F 3000, ale přímo v F1. Dostává šanci u Benettonu díky jeho svělým výsledkům v testech. Musí však ještě ukázat, že po zranění dokáže jezdit konkurenceschopné časy. A to na trati, kde jeho kariéra málem skončila. První tři kola jsou velmi za očekáváním a v týmu už pomalu lámou nad Johnnym hůl. V boxech o sobě Johnny pochybuje, i přesto ho však tým hecuje a cpe ho znovu do auta. Po pár zkušebních kolech se nakonec Johnny „chytí“ a jezdí rychleji a rychleji.

26. března 1989 v Rio de Janeiro tak startuje Johnny Herbert z desátého místa a v cíli mu patří skvělá čtrvtá pozice. Výsledek jistě skvělý, ale charakteristika okruhu v Riu pomohla zakrýt skutečnost, že Johnnyho nohy nebyly ve stoprocentní kondici. Potvrdila to další GP v Imole, kde dojel jedenáctý, a v Monaku dokonce až čtrnáctý. V GP Mexika celý závod protrpěl v bolestech, v cíli mu patřilo patnácté místo. V GP USA dojel sice pátý, ale to cíl spatřilo jen šest vozů. Vedení týmu rozhodlo, že Johnny zbytek sezony pro nedoléčená zranění vynechá. Brit sice ještě odjel závod ve Spa pro Tyrrell, ale po hodinách jej nedokončil.

Na sezonu 1990 měl několik nabídek, ale Johnny se rozhodl pro pozici testmana u Lotusu, navíc podepsal smlouvu s Mazdou, se kterou jel mistrovství světa prototypů, a také závodil v japonské F3000. Dostal možnost s Mazdou startovat i ve slavném závodě 24 hodin Le Mans. Johnny vzpomíná: „Pan Ohashi, šéf týmu, se mě ptal, jestli jsem stoprocentně v pořádku, abych mohl tento náročný závod absolvovat celý a nenechal v tom zbylé dva kluky. Já mu odpověděl, že samozřejmě. To, že jsem vstával půl hodiny z postele a další půl hodinu jsem musel rozpohybovat nohy, jsem zatajil.“  Spolu s jezdci Volkerem Weidlerem a Bertrandem Gachotem dokázal Johnny Herbert závod 24 hodin Le Mans vyhrát, po dojetí do boxů se zhroutil na svůj vůz vyčerpáním. Na konci sezony 1990 dostal příležitost se vrátil do F1. Martin Donelly těžce havaroval v Jerezu a Herbert byl povolán místo něj na poslední dva závody. Oba dva závody však pro poruchu nedokončil. V sezoně 1991 pokračoval v Lotusu, ovšem střídal se s piloty Juilanem Bailyem a Michaelem Bartelsem.

Sice ani jednou nebodoval, přesto oba dva jednoznačně zastínil. Bailey se kvalifikoval pouze jednou a Bartelsovi se to nepodařilo vůbec. V roce 1992 už jede kompletní sezonu, bohužel tým Lotus už delší dobu patří k týmům na chvostu pole. Přesto Johnny dvakrát boduje šestým místem v GP Jihoafrické republiky a GP Kanady. Po celou sezonu je stíhán nespolehlivou technikou, z šestnácti GP dojede pouze čtyři.

V sezoně 1993 je na tom Lotus lépe. Monopost 107B je rychlý a spolehlivý, čehož Brit využívá. Výsledkyzastíní i svého kolegu Häkkinena. V Brazílii a deštivém Donigtonu dojíždí na skvělém čtvrtém místě. Johny však střídá skvělé výsledky s těmi slabšími, přidává i několik nehod. I přesto však v sezoně získává jedenáct bodů a celkově mu patří devátá příčka.

Sezona 1994 se nepovedla ani Johnnymu ani Lotusu. Tým zkoušel motory Mugen Honda, které sice byly lepší, avšak tým neměl peníze na vývoj, navíc neplatil ani jezdcům ani dodavatelům. A na výsledcích to bylo znát. Johnny sice vybojoval překvapivé čtvrté místo v kvalifikaci na GP Itálie, ale hned v první šikaně kolidoval s Irvinem. Johnny ani jednou nebodoval, a když po GP Portugalska tým vyhlásil úpadek, narychlo podepsal v Ligieru. V kvalifikaci porazil Oliviera Panise, ovšem v závodě na body nedosáhl. Po závodě se ozval Benetton, zda by nenahradil zraněného Verstappena, a Johnny neváhal. Sice dva zbývající závody nedokončil, ale Ligier, topící se ve finanční krizi, prodal Herberta právě Benettonu.

Johnny se dostal do mistrovského týmu, ovšem na růžích zde ustláno neměl.  Už ve druhém závodě poznal, že tady se hraje jen na jednoho. V prvním sektoru na okruhu v Argentině byl vždy rychlejší než Schumacher, a i když se kvalifikoval až jedenáctý, bylo mu od této GP zakázano nahlížet do dat svého kolegy. Ten měl naopak k jeho datům neomezený přístup. Ale jak sám Johnny říká: „S Michaelem jsem problém neměl. Když jsem potřeboval více testovat, vždy mi vyhověl a já jemu. Problém jse měl s Flaviem Briatorem. Po pár závodech naznačoval, že ještě jeden závod a letím. A takhle to šlo celou sezonu. Ve druhé polovině sezony už se mnou skoro nemluvil. Psychicky jsem na tom byl v Benettonu velmi špatně a hodně to ovlinilo mé výsledky.“  I přesto dokázal Johny v této sezoně zajet nejlepší výsledky své kariéry. Ve Španělsku byl druhý a doma na Silverstonu, poté co se Schumacher a Hill vyřadili vzájemnou kolizí, se mohl radovat z prvního vítězství v kariéře. Kolize Schumacher x Hill se opakovala i v Monze a Johny byl na správném místě. Opět vyhrál a v Japonsku přidal pěkné třetí místo. Přestože celkově skončil čtvrtý, sám se rozhodl z týmu odejít. To, že v týmu neměl jednoduchou pozici, na konci roku přiznal sám Ross Brawn, který novinářům řekl, že si Johnny celou sezonu protrpěl, tým se věnoval  jen Michaelu Schumacherovi. V půlce sezony 1996 to potvrdil Flavio Britatore stručnými slovy: „Schumacher byl prostě pilot číslo jedna.“

To už však Johnny Herbert kroužil v Sauberu. Sezona 1996 však nebyla povedená. Sice dokázal, že na F1 pořád má, a byl na úrovni svého kolegy Frentzena, ale jedno třetí místo v bláznivé GP Monaka, kdy cílem projeli jen tři vozy, bylo malou náplastí na nepodařenou sezonu. Peter Sauber však v září potvrdil že s Johnym podepsal dvouletý kontrakt. Brit tedy tým nezklamal. V sezoně 1997 představil Sauber vůz C16. Už v testech si vůz Johnny pochvaloval a i v sezoně se mu dařilo. Pravidelně sbíral body, v Maďarsku po problémech soupeřů opět dojel na třetím místě. Celkem nasbíral patnáct bodů a skončil jedenáctý. Jelikož měl v tomto roce tři týmové kolegy (Larini, Morbidelli a Fontana), zvykl si na post týmové jedničky. To se v roce 1998 změnilo.

Do týmu totiž přišel Jean Alesi. Sauber chtěl dva konkurenceschopné piloty, kteří by pravidelně bodovali. Bohužel Johnny si s Alesim nesedl, navíc  monopost C17 nebyl tak povedený jako C16 z loňska. Vůz byl hodně citlivý na vyvážení, s čímž Johnny dost bojoval. Mezi jezdci to začalo vřít už ve volném tréninku při GP Argentiny, kdy Alesi vrazil do Herbertova vozu. Francouz se sice omluvil, ale od této chvíle byla mezi jezdci situace napjatá. Ke zlepšení nepřispěl ani fakt, že Alesi začínal být rychlejší v kvalifikacích. Další rána pro Johnnyho přišla v GP Velké Británie, kdy jel Alesi rychlejší strategii, a Johnny byl týmem požádán aby Francouze pustil před sebe. Zdůvodněním bylo, že Alesi může dohonit jezdce před sebou. Jenže čtvrtý Irvine byl před Alesim tak daleko, že by ho se Sauberem rozhodně dostihnout nemohl. Situace se vyřešila sama tím, že Johnny skončil v hodinách a Alesimu sedm kol před cílem odešla převodovka. I když se „vlastně nic nestalo“, Johnny poznal, že ho tým odsunul na druhou kolej. Vše vyvrcholilo při kvalifikaci na GP Rakouska. Alesi využil osychající tratě a zajel skvělé pole-position, za ním jedoucí Johny v rychlém kole však dostal příkaz aby Alesiho čas neohrozil, a tak Brit provokativně zpomalil natolik, že mu patřil až osmnáctý čas. Další neshody v týmu se odehrály při GP Itálie. To už Johnny věděl, že u Saberu končí. V celé sezoně se mu podařilo bodovat pouze jednou, a to v Melbourne, díky šestému místu. Byla to jeho nejhorší sezona od roku 1994, kdy se trápil v chřadnoucím Lotusu. Pro sezonu 1999 získal místo ve stále ještě novém týmu Stewart.

Tým si nevedl špatně, byl konkurenceschopný a sám Johnny byl z vozu SF-3 při testech nadšený. Chválil práci celého týmu. A po právu. Vůz byl velmi rychlý a trápil daleko zkušenější týmy, bohužel vozům Stewart chyběla spolehlivost. To poznal i Johnny hned zkraje sezony, když v prvních čtyřech GP odpadl. V Kanadě dojíždí na pátém místě a přivezl tak dárek Jackie Stewartovi k jeho šedesátinám. Ford také potvrdil, že koupil tým Stewart. Kdo tehdy mohl tušit, že ze slibně se rozvíjejícího se týmu Stewart udělá tato změna nefungující a rozhádaný tým, který o pět let později prodá Ford Dietrichu Matechitzovi? Ale vraťme se zpět. Zatím se Johnnymu lepila smůla na paty. Až v GP Evropy se na něj usmálo štěstí. Nürbugring, proslulý svými prudkými změnami počasí, opět nezklamal. Johnny skvěle využil situace a měnil pneu akorát v monent, kdy se hustě rozpršelo. Dostal se tak do čela, po prudké přeháňce trať sice oschla a musel znovu měnit na suché, ale měl dostatečný náskok a v cíli se mohl radovat z třetího a posledního vítězství v kariéře. Na nové trati v Malajsii dokázal dojet čtvrtý a tím svůj bodový zisk v tomto roce uzavřel. Celkově mu patřilo osmé místo s patnácti body. Příští sezonu měl absolovovat společně s Eddie Irvinem. Tiskem sice celou sezonu probíhaly spekulace, že Herberta nahradí Mika Salo či Heinz Harald Frentzen, ale v září Ford potvrdil dvojici Irvine - Herbert a také to. že se tým Stewart přejmenuje na Jaguar Racing.

V testech vypadal vůz dobře, bohužel při jednom z nich se projevily potíže s olejovým systémem. Tým to pokládal za malý problém, který lze snadno vyřešit. Bohužel se tak nestalo a řešení zabralo týmu téměř celou sezonu. Vývoj vozu se zastavil prakticky v Melbourne, jezdci se trápili s nastavením a nedostatkem přítlaku na zádi. Vůz neměl také příliš dobrou aerodynamiku, a tak není divu, že si Johny v sezoně nepřipsal ani bod. Nejblíže byl v GP Rakouska, kde dojel sedmý. Nutno však přiznat, že Irvine se s vozem pral lépe a dokonce dvakrát bodoval. Čtyři body však byly pro Jaguar opravdu hodně málo. Herbert se sezonou a vlastně s celou kariérou v F1 rozloučil (své rozhodnutí učinil při GP USA) velkou havárií v Sepangu, když mu v 48. kole prasklo zavěšení na pravém zadní kole. Kolo utrhlo i zadní křídlo a neřiditelný monopost vletěl do bariéry z pneumatik. Jezdci se naštěstí nic nestalo.

Po sezoně oznámil, že má zájem jít do seriálu CART, ovšem kvůli nedostaku sponzorů z toho sešlo. A tak vzal zavděk, alespoň pozicí testmana u Arrowsu. Chtěl se také zúčastnit slavného závodu 500 mil v Indianapolis, ale k tomu nedošlo. Zkoušel se dostat i do série Champ Car, ale i tady zůstalo jen u planých slibů týmu SIGMA. Johnny se tedy začal koncetrovat na sérii ALMS a slavný závod 24 hodin Le Mans. S vozem Audi R8 však cíl jeho posádka nespatřila. Johnyho výkon v závodě však mnohé překvapil, a Andy Wallace mu nabídl místo ve svém týmu a Brit tak začal novou část své závodní kariéry v ALMS. Konečně dostává šanci alespoň otestovat americké monoposty série IRL a už to vypadá, že se sveze i v závodě. Ovšem po 11. září 2001 je závod v Texasu zrušen a další start neměl Johnny kvůli nabitému programu v plánu. V sezoně 2002 absolvoval celou sezonu ALMS i závod Le Mans, největším úspěchem bylo vítězství ve dvanáctihodinovce na Sebringu. V roce 2004 však celý šampionát Le Mans Series ovládl. V následujícím roce se vrátil do kolotoče F1 jako sportovní ředitel týmu Jordan, který se později přejmenoval na Midland. Rusové Johnnymu smlouvu neprodloužili, a tak se  vrátil zpátky za volant. V sezoně 2007 jel v továrním týmu Aston Martin 24 hodin Le Mans. S vozem DBR9 skončil spolu s Peterem Koxem a Tomášem Engem na čtvrtém místě ve třídě GT1. O rok později vyhrál první sezonu šampionátu Speedcar. V roce 2009 závodil v BTCC, kde pokračoval další dvě sezony s Hondou...

John Paul Herbert v číslech:
Narozen 25. června 1964 v Brentwoodu (Velká Británie)
První závod: 26. března 1989, Rio de Janeiro, Brazílie, 4. místo
Počet odjetých GP: 161 (4x nestartoval)
První vítězství: 16. července 1995, Silverstone (Velká Británie), další úspěchy: vítěz 24 hodin Le Mans 1990
Počet vítězství: 3
Počet pole-position: 0
Počet nejrychlejších kol: 0
Počet pódií: 7
Získané body: 98
Týmy: Benetton,  Lotus, Tyrrell, Ligier, Sauber, Stewart, Jaguar
Ve vedení závodu odjel 44 kol a 227 kilometrů.....



 

 

 

 
 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný článek
27.6.2014 23:52 - Hurvajs
Hurvajs
A ja jsem si naivne myslel, ze o nem hodne vim... :.-(
Vettel s jistotou vyhrál Velkou cenu Kanady (poznámky k závodu)Sebastian Vettel se dostal do čela Mistrovství světa Formule 1, poté co dominantním způsobem zvítězil ve Velké ceně Kanady, která skončila bizarním zmatkem u šachovnicové vlajky.
09:19, 23.06.
21:07, 22.06.
21:03, 22.06.
23:21, 20.06.
23:05, 19.06.
23:23, 10.06.
21:50, 10.06.
21:39, 09.06.
18:30, 09.06.
21:58, 08.06.
21:54, 08.06.
23:13, 27.05.
17:17, 27.05.
16:45, 26.05.
20:42, 24.05.
20:39, 24.05.
22:44, 23.05.
21:33, 23.05.
22:24, 13.05.
16:53, 13.05.
22:16, 12.05.
16:40, 12.05.
13:12, 12.05.
22:47, 11.05.
20:39, 11.05.
12:44, 11.05.
22:58, 10.05.
21:09, 29.04.
16:15, 29.04.
16:42, 28.04.
Lotus - launch Ferrari - launchJosef Král testuje F1 HRT v Abu Dhabi
Představení VJM02 VJM02 - první výjezdPrezentace McLarenu 2009
TF109 Ferrari F60GP Monaka - pátek