jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Nesmyslná prohra Alana Jonese
Nesmyslná prohra Alana Jonese

Autor článku: Roman Klemm a Jaroslav Neubauer

Nesmyslná prohra Alana Jonese
aneb jak dvojité body zničily v roce 1973 šampionát Britské Formule 3

Britské Formuli 3 roku 1973 kraloval málo známý Australan Alan Jones. Ani on tehdy netušil, že to „dotáhne“ až do Formule 1, kde získá v roce 1980 titul mistra světa. Jeho kariéra asi mohla být přímočařejší a rychlejší, nebýt kontraverzního rozhodnutí v závěru tohoto šampionátu, ale nepředbíhejme…

Velká Británie byla roku 1973 obrovskou základnou Formule 3. Vedle „hlavního“ šampionátu, který byl sponzorovaný firmou John Player, se talenty měřily víkend co víkend i ve dvou menších mistrovstvích pod patronací banky Lombard a pojišťovny Forward Trust. 

Mistrovství „Lombard“ F3 jezdil tehdy i Alan Jones. Byl velice rychlý a v tomto šampionátu často vyhrával, proto vedení jeho týmu DART, nasazující vozy GRD (fakticky se jednalo o tovární tým výrobce vozů GRD), rozhodlo nasadit Jonese do „hlavního šampionátu“ John Player Formule 3.

První přední umístění v mistrovství Players zaznamenal 20. dubna, získal druhé místo za Woodem v Oulton Parku. V našlapaném kalendáři Johna Playera se jelo hned další den v Mallory Parku a tam si Jones připsal první vítězství v této sérii. Tento úspěch znamenal první vítězství pro tým DART a Jonese v mezinárodně vypsaném podniku. Jejich tmavomodrý vůz tam triumfoval po krásném souboji s Tony Brisem.

Alan vyhrál i další závod Playersovy série v holandském Zandvoortu. Po celých 24 kol honičky dunami musel bránit vedení před silným Kuwashimou, nakonec dokázal triumfovat před Japoncem a Brisem. Tímto úspěchem se vyšvihl do vedení tabulky, tuto pozici poté obhájil čtvrtým místem za Anderssonem, Taylorem a Brisem v Oulton Parku. Před blížícím se důležitým závodem v Monte Carlu rozhodl tým o nasazení druhé tovární F-trojky pro Francouze Jacquese Coulona. Ve výtečné náladě cestoval tým do Monaka. Tam se chtěli utkat i s evropskou špičkou. I v tomto porovnání nedopadli nejhůře – i když bez hmatatelného výsledku. Alan bojoval ve svém rozjezdu právě o páté místo, když o sebe zavadili se Švédem Nordstromem. Kolize poslala Alana do svodidel, zatímco Severoevropan dojel třetí...

Šampionát John Player tehdy zahrnoval hned několik závodů v zahraničí. Dalším vrcholem měla být návštěva Le Castelletu, kde se Angličané mohli znovu poměřit s elitou Francie. Stejně jako v Monaku se tam jasně prosadil pilot Martini Mk12, Jacques Laffite – jeden z Alanových velkých rivalů budoucnosti ve formuli 1. Jones se do finále kvalifikoval čtvrtým místem v rozjezdu, tam ovšem „propadl“ s defektním motorem.

Již o sedm dní později ale mohl znovu demonstrovat svou třídu doma ve Snettertonu. V kvalifikaci si vyjel pole-position, která mu ovšem na startu nebyla mnoho platná: vůz nechtěl naskočit. Mohl vyrazit až jako poslední, velkolepou jízdou se ale propracoval až na čtvrtou příčku za Taylorem, Friedrichem a Rouffem v cíli. Náročná sezona pokračovala v obvyklém týdenním rytmu v Silverstone, kde formule 3 nastoupila v rámci Grand Prix Velké Británie. A tam to byl právě do té doby podceňovaný Američan Tony Rouff, kdo se překvapivě dokázal prosadit – tentokrát před Woodem a Jonesem.

Koncem července přijeli Francouzi „na oplátku“ do bašty Britů v Brands Hatch a domácí matadoři se těšili, že „frogům“ (zvláště Alan měl k Francouzům velmi vyhraněný vztah) připraví na známém teritoriu oplátku za minulé porážky. Podařilo se. O vítězství britských barev se ale nepostaral Alan Jones, nýbrž Tony Brise, který během roku přesedlal z GRD na March. Alan neměl dobrý den. Na krátký klubový okruh se mu jednoduše nepodařilo nastavit vůz a nakonec byl rád, že sedmým místem za Anderssonem, Laffitem, Serpaggim, Harnessem a Wildsem alespoň zachránil celkové vedení v mistrovství.

Následovala již tradiční porážka v Le Castelletu, kde šampionát pokračoval. Tentokrát vyhrál Michel Leclere, pro mnohé experty nejlepší jezdec formule 3 ročníku 1973 vůbec, před Laffitem. Alan skončil osmý a jeho hlavní soupeř Brise jen desátý.

Boj o titul mistra teď vstoupil do rozhodující fáze – a Alan měl smůlu. I když události v Brands Hatch jasně podtrhly, že i tým dělal pro zisk šampionátu vše možné. Koncem září havaroval na první pohled lehce při kvalifikaci. Přesedlal hned na vůz kolegy (za druhý GRD si tehdy zaplatil beznadějný Uruguayec Pedro Passadore), zajel s ním na pole-position a vyhrál rozjezd. Hned na to ale Alana začaly zlobit silné bolesti zátylku, který podezřele natekl. Do finále nastoupil „podpořen“ injekcemi proti bolestem, tým ale svého handikapovaného jezdce raději zavolal zpět do boxů. Jones hned putoval do nemocnice, kde rentgen obratlů naštěstí nepotvrdil obávanou frakturu. Škoda ale byla natropena. Po této neděli, tedy tři podniky před koncem mistrovství, vedl Alan jen s náskokem devíti bodů na Laffita a Russella. Brise měl ztrátu dalších dvou.

Nakřáplý hrdina se nešetřil a za velkých bolestí zad nastoupil již příští víkend v Oulton Parku. Vyplatilo se: vyhrál před Kuwashimou a Laffitem. Bude teď titul jeho?

Na delší odpočinek, nebo dokonce vyléčení nebylo pomyšlení – předposlední závod mistrovství se konal v Mallory Parku, samozřejmě hned za týden. Tým vrhl do boje proti soupeřům skutečně vše: Alana měl ve třetím voze podpořit nadějný Jac Nelleman (také tento Dán směl později usednout do vozu F1) a Passadore byl „odsouzen k chřipce“, jen aby Jones mohl disponovat i jeho vozem. Na tehdejší poměry skutečně výjimečné technicko-takticky-sportovní jednání! Alan ale nebyl „ve své kůži“. V závodě se mu nevedlo a dojel jen osmý, zatímco Laffite dotáhl jeho bodový náskok druhým místem za Mike Wildsem.

O šampionovi mistrovství John Players Formule 3 se tedy muselo rozhodnou koncem října v Brands Hatch. Organizátor pro toto finále zvolil poněkud svéráznou, ze sportovního hlediska velmi spornou fintu: za tento poslední závod roku se rozdávaly dvojnásobné body. A stalo se právě to, čeho se odpůrci tohoto řešení obávali – výsledek postavil průběh ročníku víceméně „na hlavu“.

V promočeném tréninku byl nejrychlejší Baty-March Iana Taylora před Brisem, Wildsem, Leclerem a Kuwashimou. Alan si stěžoval na nervózní vůz a „vycucaný“ motor a zajel pouze šestý čas. DART poté neváhal namontovat do Australanova vozu nový agregát – a to ho možná připravilo o titul. Brise jel po padnutí startérovy vlajky závod svého života a vyhrál před Woodem. Jones tedy musel dojet nejhůře pátý, aby se ještě stal mistrem. S vynechávajícím motorem ale za sebou nedokázal udržet krajana Larryho Perkinse (dalšího „učedníka F3“ ročníku 1973, který se později objevil i ve formuli 1) a dojel jen šestý.

Titul vicemistra, dva body za Brisem, Alana jistě těžko uspokojil. Zprvu se neradoval ani Brise – teprve později mu řekli, že bodoval nadvakrát a že je mistrem. Podivný konec ročníku Formule 3, ve kterém lze Alana beze všeho označit za morálního šampiona – nebýt podivného bodování posledního podniku, byl by jím i oficiálně...

Ukázka z připravované knihy „Velikáni Formule 1 - Alan Jones“ (zkráceno a upraveno)

 
 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný článek
Nenalezen žádný komentář.
Hamilton zase blíž k získání titulu (Poznámky k Velké ceně Ruska)Lewis Hamilton vyhrál Velkou cenu Ruska v Soči a výrazně se přiblížil k získání pátého titulu mistra světa. Pomohl mu příkaz týmu Mercedes, aby si Hamilton a Valtteri Bottas v polovině závodu vyměnili pozice. Hamilton teď vede před Sebastianem Vettelem o 50 bodů. K získání titulu mu stačí, když ve zbývajících závodech dojede do cíle jako druhý.
21:52, 21.10.
09:31, 21.10.
19:33, 20.10.
23:06, 19.10.
20:32, 19.10.
21:03, 18.10.
08:58, 07.10.
10:09, 06.10.
05:00, 06.10.
09:46, 05.10.
09:43, 05.10.
22:26, 01.10.
14:48, 30.09.
23:00, 29.09.
16:24, 29.09.
11:30, 29.09.
16:25, 28.09.
14:02, 28.09.
22:02, 27.09.
16:08, 16.09.
20:03, 15.09.
13:24, 15.09.
16:58, 14.09.
13:27, 14.09.
20:50, 13.09.
22:49, 12.09.
23:19, 11.09.
21:22, 03.09.
22:23, 02.09.
16:44, 02.09.
Lotus - launch Ferrari - launchJosef Král testuje F1 HRT v Abu Dhabi
Představení VJM02 VJM02 - první výjezdPrezentace McLarenu 2009
TF109 Ferrari F60GP Monaka - pátek