jméno: heslo: | Registrovat
  formule1.phorum.cz www.motormix.cz www.terlickyokruh.nolimit.cz www.maxpowerleague.cz www.gptours.cz
 
 
Kdo je a byl Fred Merkel II.
Kdo je a byl Fred Merkel II.

V druhé části povídání o americkém závodníkovi Fredu Merkelovi, jsme také použili starší článek - tentokrát z roku 2011. Legenda závodů Superbike v něm vzpomíná na dobu své největší slávy. V současnosti žije na Novém Zélandu.
 
Fred Merkel schází po schodech domu, který se svou manželkou postavil v Taupu na Novém Zélandu. Na uvítanou podává ruku a vítá návštěvníka ze země, která byla kdysi jeho domovem.
 
Jeho syn Travis, který je mu podobný, teď jde v otcových šlépějích.

Vítejte v Taupu, říká. Vypadá stejně mladistvý a plný života jako v době, kdy brázdil závodní trati po celém světě.
 
Než opustil Spojené státy, aby vyhrál dva tituly v Mistrovství světa Superbike, získal tři tituly v sérii AMA Superbike. Také získal titul v italském šampionátu Superbike, v italském šampionátu F1 a v šampionátu TTF1. „Myslím, že těch titulů nakonec bylo osm. Byla to jen otázka peněz," říká.
 
Merkel žil na Novém Zélandu, když nezávodil v Evropě, a trvale se do Taupa přestěhoval v roce 1996, když se vzpamatoval po zranění, které ukončilo jeho kariéru na trati Firebird Raceway v arizonském Chandleru.  Nebylo pochyb o tom, že nehoda, která přišla při posledním závodě sezony 1996, byla nejhorší nehodou jeho kariéry.
 
„Věděl jsem, že to je zlé, protože bolest byla tak velká," začal. „Chci tím říct, že - jako každý závodník - jsem měl během své kariéry hodně zlomenin. Když to konečně přišlo k sobě, uvědomil jsem si, že jsem zraněný, že nemůžu hýbat paží. Ta bolest byla tak zlá, protože jsem si silně pohmoždil srdce, zlomil jsem si sedm nebo osm žeber, která prorazila bok a tři nebo čtyři pronikla plícemi, přišel jsem o část plic. Trvalo asi tři dny, než jsem si uvědomil, že je něco v nepořádku. Jak dlouho se to bude hojit?" ptal jsem se sám sebe."
 
Zabralo to asi tři roky tvrdé práce a terapie, než dosáhl stavu, který se aspoň trochu podobal normální funkci paže, ale už nikdy to nebude úplně v pořádku. Během prvního měsíce po této nehodě pochopil, že jeho kariéra skončila.

„Prostě se nic nedělo. Ruka nefungovala. A já jsem věděl, že v mém věku nemůžu přestat trénovat. Byl jsem ve vrcholné kondici. Když jsem přišel domů z nemocnice, několikrát jsem zkusil jezdit na starém Triumfu na vjezdu do garáže. Zjistil jsem, že jsem v pořádném průšvihu. Byla to skvělá doba. A najednou má člověk asi dvouměsíční přestávku, když by už měl začít testovat pneumatiky. A tehdy jsem si uvědomil: Jsem vyřízený. A tehdy jsem zavolal Donniemu (Sakakurovi) a řekl jsem mu: Člověče, podepsal jsem smlouvu na příští rok, ale nezvládnu to. A pak jsem musel zavolat panu Itovi a to byla jedna z nejtěžších věcí..." říká Merkel roztřeseným hlasem. Řekl mu, aby to místo a smlouvu dali jinému závodníkovi, ale Suzuki o tom nechtěla slyšet. Nejen že mu vyplatili jeho smlouvu, ale dali mu jeho motorku pro sezonu 1995, která stojí v garáži vedle domu.   
 
Po získání tří titulů v AMA Superbike v letech 1984-1986 mu Honda pro sezonu 1987 nenabídla smlouvu.
 
Merkelův rozchod s Hondou a odchod z Ameriky je trochu nejasný, ale nechce o tom moc mluvit.
 
Gary Mathers - legendární manažer týmu, který získal skoro 80 titulů (sněžný skútr, silniční závody, dirt track, motokros, superkros, rallye) a jezdil pro řadu výrobců - nikdy s Merkelem neměl přímý spor. „Dokonce ani když jsem pro něj jezdil. No, vlastně jsme si párkrát něco řekli, no, radši to nebudu komentovat."

Objevila se i tvrzení o Merkelově nevhodném chování, ale Mathers to nikdy nekomentoval, jen řekl, že mezi Merkelem a jeho managementem byly určité komunikační problémy. Větší problémy měl s Waynem Raineym. Rayney jezdil pro Matherse na Kawaski, než zamířil do Evropy, kde ho čekala složitá sezona v Mistrovství světa motocyklové Velké ceny ve třídě 250cc.
 
„Šlo o to," začal Merkel a pečlivě volil slova, „že mezi mnou a Wayneym bylo skoro nepřátelství. Když jsem přišel v roce 82 a jezdil jsem na motocyklu 250cc, byli jsme s Waynem opravdu dobří přátelé. V sezoně 83, kdy jsem byl soukromým jezdcem, jsem se po prvních dvou závodech stal továrním jezdcem a začal jsem ho porážet. Najednou tu byla obrovská nevraživost. Byly chvíle, kdy by mě Wayne nejradši zaškrtil a já bych nejradši zaškrtil jeho a Garyho Matherse. Abych byl upřímný, řekl jsem v podstatě Garrymu, ať jde někam. A najednou, o rok později, mně Rainey dělal problémy."
 
Merkelovou pomstou měla být Raineyho porážka a také porážka Kevina Schwantze a získání titulu v AMA Superbike v roce 1986. Stále ještě si jich nesmírně váží kvůli jejich úspěchům v závodění, ale nijak neskrývá svůj osobní despekt k Raineymu. „Nakonec se z nich staly obrovské hvězdy Velké ceny, což maximálně respektuji. Ale pokud jde o osobní vlastnosti, Kevin je skvělý chlap. Já a Wayne - prostě toho chlapa nemůžu vystát."
 
Rainey nechápe Merkelovu trvalou antipatii. Zdůraznil, že když v polovině 90. let jel na Nový Zéland, Merkel se choval, jako by nikdy žádné nepřátelství nebylo.

„Nebyl jsem takový týmový kolega, který by řekl něco takového, aby to na někoho vrhalo špatné světlo, protože jsem si vždycky říkal, že nezáleží na tom, co řeknete, když si sundáte přilbu. Důležité je jen to, co se stane, když máte přílbu na hlavě," řekl Rainey. Zdůraznil, že v roce 1986 vyhrál víc závodů - šest, zatímco Merkel vyhrál dva. „Dostihl mě a předjel mě v Ohiu a já jsem spadl, takže mě v tom závodě porazil," vzpomíná Rainey. Na Daytoně Rainey zničil pneumatiku, když vedl, a závod vyhrál Eddie Lawson. Rainey vyhrál na Sears Pointu, ale spolu s Kevinem Schwantzem byl diskvalifikován kvůli předjíždění při žlutých vlajkách. Vítězství dostal Merkel a získal titul s rozdílem dvou bodů. „To bylo všechno. Já jsem se snažil porazit Schwantze, nikdy jsem se nesrovnával s Fredem. Když mně dala Honda přednost před Merkelem, nebyl jsem překvapený. Bylo to založeno na výsledcích."
 
Merkel neměl pro rok 1987 smlouvu a svůj talent přenesl do Evropy, kde jezdil pro britskou Hondu v italském a britském šampionátu. „V podstatě jsem vyhrál každý závod, který jsem jel," říká, „takže jsem zaujal Oscara Rumiho a pár jeho obchodních partnerů, kteří v podstatě chtěli získat tým pro první kolo nového šampionátu v roce 1988. Tehdy jsem získal velkou podporu od italské Hondy." Britská Honda se rozhodla zůstat u Joeyho Dunlopa, zatímco italská Honda dala příležitost Merkelovi a motocyklu RC30.
 
Závodní oddělení Honda Racing vedl Michihiko Aika, který měl na starosti závodní aktivity Hondy v době, kdy Merkel závodil v USA. Merkel navrhl Aikovi, aby poskytl motorky pro tým WSBK, a  jeho odpovědí byl nadšený souhlas. „Takže mi slíbil, že mi zajistí půl miliónu dolarů jako sponzoring, abych mohl absolvovat celou sezonu v mistrovství světa. A s podporou skupiny Flammini jsme to dokázali."
 
Motocykl RC30 tehdy ještě nevyrostl z dětských plenek, ale motocykl Rumi Honda nebyl moc odlišný od továrního motocyklu, i když měl tlumení od silničních motocyklů. „Pokud jde o motor, bylo to rychlé. Ale RC, jako technický kit, který jsme dostávali od HRC, byl v roce 1988 něco jako smrtonosná zbraň kvůli tomu, jaký byl. Neměl zas tak obrovskou maximální rychlost, ale na maximum se dostala rychle. Měl tendenci explodovat, hlavně na rychlých tratích. Ukázalo se, že příčinou toho problému je olejová vana. Při tvrdém brždění se olej přelil do jiné části a při akceleraci prostě olej chyběl. Pak jsme jeli na Hockenheim a taková místa, kde se motor zadíral. Nedalo se to zvládnout. Ale v dalším roce jsme vyhrávali závody."
 
Svůj první titul WSBK získal Merkel na okruhu Manfield Autocourse při své první cestě na Nový Zéland. Tento víkend změnil jeho život navždy. Tu zem si zamiloval a odjel z ní jako mistr světa. Další rok na Novém Zélandu opět vyhrál, tentokrát porazil svého týmového kolegu Stephana Metense.
 
Vypadalo to, že sezona 1990 dopadne stejně, když se Merkelův svět obrátil vzhůru nohama. Součástí jeho smlouvy bylo, že musí závodit v osmihodinovce v Suzuki, která v té době byla velmi prestižním závodem. „Oscar (Rumi) z toho nebyl zrovna nadšený, protože jsme měli na ten rok stanovený rozpočet, asi milión dolarů nebo tak nějak, což byla částka potřebná k tomu, abychom toho roku získali třetí titul. Vlastně jsme v té době byli v čele. Ale já jsem si zlomil krční páteř a tím to skončilo. Ano, byl to opravdu pech." Když v Suzuce mířil do první zatáčky na konci cílové roviny, která měří půl míle, úplně mu to přestalo brzdit. Vypadla přední brzdová destička.
 
„Mám štěstí, že nejsem kvadruplegik, když jsem si zlomil šestý a sedmý krční obratel, ale v každém případě to bylo zničující pro Oscara Rumiho a italskou Hondu,"
vzpomíná. „Ve zbytku sezony jsem už v podstatě nezávodil, vrátil jsem se až do Monzy, na poslední závod sezony. Vlastně jsem po celý závod vedl a pak mi ušla pneumatika, když do konce zbývalo jedno kolo, a skončil jsem třetí."
 
Další dva roky ve WSBK byly katastrofální. V roce 1993 závodil na Yamaze v Mistrovství světa Superbike a na Ducati v českém šampionátu Superbike. Potom přišel telefonát od Roba Muzziho. Ptal se Merkela, jestli by se nechtěl vrátit domů. Merkel skončil v sérii Superbike na desátém místě. Potom se vrátil do týmu Yoshimura Suzuki, pro který jezdil v roce 1982. Vyhrál sedm závodů ve třídě 750cc Supersport, v sezoně 1995 skončil na druhém místě za Tomem Koppem.

„Na motocyklu Superbike jsme s nažili dostat maximum z toho dinosaura, na kterém jsme jezdili. Absolvovali jsme obrovské množství testů na závodním motocyklu, na kterém nakonec jezdil Mat (Mladin) a vítězil. Co mě vždycky pořádně štvalo, bylo to, že po všech těch testech, které jsme dělali, jsme se zranili a nikdy jsme to nedotáhli na titul. Stejně už jsem asi byl moc starý."
 
Když se na něj člověk dívá, nikdy by neřekl, co má za sebou. Stále ještě se vejde do své kombinézy z doby aktivního závodění a pořádně dává do těla svému devatenáctiletému synovi Travisovi (článek je z roku 2011!). Také má dvouletého syna Jhetta, který se strašně rád motá kolem motorek a předvádí zvuk motoru. Travis má nahoře na přilbě Jhettova plyšového čmeláčka. Možná je kvůli tomu rychlejší. Kdo ví. Ale už teď je rychlejší než jeho otec.
 
Zdroj: http://www.sportrider.com/sportbikes/flyin-fred-merkel-then-and-now

 

Přidejte na : Facebook delicious Delicious
 
Nenalezen žádný článek
4.6.2016 13:2 - Mefisto
Mefisto
Fred závodil i na Sears Point, mnohokrát. Tam jsem kdysi začínal, ale to je historie. Snad by Hana mohla dát na stránky i foto ze Salt Lake - Motorelax.cz. Mozaika súplečného života, že ano pani emeritní:))))
Argentina: Rea vyhrál i 2. závod, před Foresem a MelandrimJonathan Rea se stal prvním jezdcem v historii Mistrovství světa Superbike, který vyhrál deset závodů v řadě. V Argentině získal „double”. Xavi Fores byl druhý a získal titul nejlepšího jezdce nezávislého týmu. Marco Melandri získal v Argentině druhé pódiové umístění.
22:22, 14.10.
22:20, 13.10.
20:50, 13.10.
20:37, 13.10.
22:54, 12.10.
19:55, 12.10.
19:45, 12.10.
23:04, 11.10.
21:41, 11.10.
16:39, 30.09.
15:49, 29.09.
15:40, 29.09.
10:37, 29.09.
18:52, 28.09.
14:35, 28.09.
14:25, 28.09.
22:53, 27.09.
22:14, 16.09.
11:22, 16.09.
13:11, 15.09.
11:14, 15.09.
21:37, 14.09.
14:38, 14.09.
13:34, 14.09.
21:58, 12.09.
22:32, 11.09.
22:33, 04.09.
21:55, 23.08.
22:35, 31.07.
22:47, 25.07.
2.závod Philip Island 1. závod KatarTesty Katar
Testy Phillip Island WSB/WSS